Byla podzimní neděle, slunce hřálo a po říčním kanálu se zvolna pohupovala a razila si cestu stíny gondola. Černě oděný gondoliér ve slaměném klobouku se odrážel dlouhatánským bidlem a dělal čest Benátkám severu zvaným Lipsko. Výsledkem toho, že si člověk kdysi předsevzal celý život co nejvíc cestovat, nakonec je, že mu pořád všechno všude něco připomíná. A Lipsko mi právě teď připomíná Benátky. Stovkami kanálů, na nichž se pohupují loďky, kajaky, turistické lodě, nejrůznější prkna a na nich sportovně odění lidé odpichující se bidly.