Anna Kow: rozhovor z rezidence

Listopad 2021 jste strávila na autorské rezidenci v moravské metropoli Brně - na který okamžik svého pobytu vzpomínáte nejraději?

Vrcholem byla určitě návštěva výstavy „Civilizovaná žena: Ideál i paradox prvorepublikové vizuální kultury“ v Moravské galerii. Pokud budete v Brně před 10. červencem 2022, měli byste ji vidět, do té doby výstava potrvá. Jde o obraz ženy v Československé republice 20. a 30. let 20. století a jeho ambivalenci mezi emancipací a starými a novými formami uzavírání a formování společnosti.

Měla jsem také štěstí, že právě v době, kdy jsem byla v Brně, probíhal filmový festival Mezipatra, kde jsem mohla shlédnout několik velmi dobrých filmů. Například v kině Art se často promítaly filmy v německém nebo anglickém originále, což bylo skvělé. Jednou jsem šla po kině do hospody, kde hrála hudba. Ukázalo se, že hudebníci jsou prostě hosté, kteří měli chuť muzicírovat. A já si tam četla, což mám ráda – ráda čtu s hudbou a šumem v pozadí. A také pivo bylo velmi dobré.

 

Žijete v Lipsku, jaké (kulturní) rozdíly nebo podobnosti jste během svého pobytu mezi oběma partnerskými městy mohla vypozorovat?

Lipsko je cyklistické město, Brno už tolik ne. Tramvaj je však velmi pohodlná, takže se snadno dostanete všude, kam by to bylo pěšky příliš daleko. Přesto jsem co nejčastěji šla pěšky, abych viděla co nejvíce z města a často jsem si něco vyfotila. Abych se opravdu ponořila do místního kulturního a společenského života, musela bych tam být asi déle. K tomu, že kulturní a společenský život pro mě nebyl tolik v popředí, pravděpodobně přispěla i vysoká listopadová čísla covidu. To byl takový negativní jev, který Brno a Sasko v té době spojoval.

 

Na čem jste během svého pobytu v Brně pracovala?

V Brně jsem pracovala hlavně na projektu poezie a prózy, který se momentálně jmenuje "Útěcha a sny". Obvykle pracuji na několika věcech najednou, momentálně i na projektu prózy, což souvisí s tím, že ne všechno se hodí pro určitou formu, nebo naopak ne každá forma se hodí pro každý obsah. Obecně se zabývám hledáním rovnováhy mezi nesmyslem a vážností nebo mezi vážností a nevážností a tím, jaký jazyk nebo formu psaní k tomu potřebuji.

Pobyt v Brně mi umožnil soustředit se na chvíli jen na psaní, poté co jsem se předchozí půlrok věnovala budování své samostatné výdělečné činnosti - pracuji také jako lektorka, redaktorka a copywriterka - a udržení si zdraví a jakousi motivaci navzdory pandemii a jejím průvodním jevům.

 

Mohlo vás město Brno v tomto směru inspirovat?

Ano, určitě. Vždy mi pomůže změnit místo a být v novém prostředí. Brno je také městem, které vás svou historií a zajímavou architekturou přiměje k poznávání. Před několika lety jsem tam už pár dní strávila a věděla jsem, že to stojí za to.

Hodně inspirace čerpám také z četby, na kterou jsem měla během svého pobytu konečně čas. Mezi mé nejoblíbenější knihy v listopadu patřily „Strände. Warum sie mich kalt lassen“ od Wandy Coleman, "Die Aufdrängung" od Ariane Koch a básnická sbírka "Rate, wie es ausgeht" české autorky Jitky N. Srbové, kterou v překladu Leny Dorn vydalo nakladatelství Hochroth Verlag v Lipsku.

 

Nový rok teprve začal – s jakými projekty chcete v roce 2022 pokročit a pomohla vám v tom vaše rezidence v Brně?

Především bych ráda pokračovala v práci na svých stávajících projektech a posunula je dál. V budoucnu bych chtěla pracovat na společném projektu. Posledních několik let mi znovu ukázalo, jak důležitá je výměna zkušeností s ostatními, jak moc závisí kreativita a nadhled na setkáních a diskusích. Rezidenční pobyty, jako je tento, v nejlepším případě spojují obojí: Ústup a svoboda na jedné straně a výměna a nové impulsy na straně druhé.

 

Rozhovor s autorkou Annou Kow vedla Theresa Clauberg.

Foto: archiv autorky